Sedám si obvykle na venkovní bílou skládací židli u pařezu. Předehrou je lahev se starým uzávěrem s dobrou místní vodou. První dějství aróma mimořádné kávy. Zavírám oči a nabírám tu neskutečnou vůni jiného kontinentu....je to rituál, vychutnat si kávu všemi smysly. Po chvíli se dychtivá ústa derou k prvnímu doteku. Tělo je připravené, naladěné a snivé.....přichází první doušek. Pár vteřin přehazuji v ústech a doslova ždímám chuť do svých útrob, oči stále zavřené. To snad "vyrobil" Pán Bůh. Občas projde kolem pár lidí a napravo nad Pohořelcem se na nebi prohání mraky...a já cítím živou vzpomínku na obrazy pana Kurovského. Ještě párkrát prožít tu chvíli s kávou a procítit každý doušek. Pak vše končí, převaluji zbytek vůně v ústech a těším se na další návštěvu. Tak chutná dvojité espresso bez cukru od fakt dobrého baristy!
A pak se projdete tím magickým místem a fotíte...tak jak to cítí vaše duše.....prostě, jedno milé odpoledne s mimořádnou společností.